Lepší je shořet než vyhasnout...

Evanescence - My immortal

19. února 2009 v 16:11 | Petra |  Evanescence - texty

My immortal





I´m so tired of being here

suprested by all my childish fears

and if you have to leave

i wish that you would just leave

´cause your presence still lingers here

and it won´t leave me alone





These wounds won´t seem to heal

This pain is just too real

There´s just too much that time cannot erase





When you cried I´d wipe away all of your tears


When you´d scream I´d fight away all of your fears


And I held your hand through all of these years


But you still have


All of me





You used to captivate me


By your resonating light


Now I´m bound by the life you left behind


Your face it haunts


My once pleasant dreams


Your voice it chased away


All the sanity in me





These wounds won´t seem to heal


This pain is just too real


There´s just too much that time cannot erase





When you cried I´d wipe away all of your tears


When you´d scream I´d fight away all of your fears


And I held your hand through all of these years


But you still have


All of me





I´ve tried so hard to tell myself that you´re gone


But though you´re still with me


I´ve been alone all along





When you cried I´d wipe away all of your tears


When you´d scream I´d fight away all of your fears


And I held your hand through all of these years


But you still have


All of me



A překlad ...




Můj nesmrtelný



Jsem tolik unavena tím, že jsem tady


Sužována všemi dětskými strachy


A jestli musíš odejít,


Přeji si, abys to udělal právě teď,


Protože tvá přítomnost se tu stále zdržuje


A nenechá mne samotnou.





Ty rány nevypadají, že by se hojily,


Bolest je až příliš skutečná.


Je toho strašně moc, co čas nedokáže vymazat.





Když jsi plakal, stírala jsem všechny tvoje slzy.


Když jsi křičel, bojovala jsem se všemi tvými obavami


A držela jsem tvoji ruku po celá ta léta,


Ale ty mě máš,


Stále celou.





Zvykl sis mě připoutat


svým znějícím světlem.


Ale teď jsem poutána životem, který jsi ty opustil


Tvá tvář straší,



mé jindy příjemné sny


Tvůj hlas zahnal



všechen můj zdravý rozum.





Ty rány nevypadají, že by se hojily,


Bolest je až příliš skutečná.


Je toho strašně moc, co čas nedokáže vymazat.





Když jsi plakal, stírala jsem všechny tvoje slzy.


Když jsi křičel, bojovala jsem se všemi tvými obavami


A držela jsem tvoji ruku po celá ta léta,


Ale ty mě máš,


Stále celou.





Snažila jsem si tak složitě namluvit, že jsi odešel


A ačkoli jsi stále se mnou


Byla jsem pořád sama





Když jsi plakal, stírala jsem všechny tvoje slzy.


Když jsi křičel, bojovala jsem se všemi tvými obavami


A držela jsem tvoji ruku po celá ta léta,


Ale ty mě máš,


Stále celou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama